Zkušenosti účastníků

Michal, 31 let – Dřív jsem si myslel, že některé věci v životě už nikdy nevyřeším a raději je v sobě pohřbím. Že nikdy nebudu schopný mluvit o sexuálním zneužívání, které jsem jako dítě zažil. Workshop, který jsem absolvoval u Sebastiana, nastartoval řetězec událostí, které změnily můj život k lepšímu. Netušil jsem, co v sobě dusím Na radikální upřímnost mě poslala přítelkyně, která kurz absolvovala. Díky tomu jsem moc neměl žádné očekávání, ale ani předsudky. Tušil jsem, že to bude intenzivní emoční nakládačka, ale na to jsem byl zvyklý i z jiných víkendovek. Nevěděl jsem, o čem všem budu mluvit. Když jsem v kruhu cizích lidí začal mluvit o tom, jak mě sexuálně zneužíval bratranec, sám sebe jsem překvapoval. Rozbrečel jsem se přitom, když jsem říkal, jak se cítím v očích svého táty nedostatečným chlapem. Sám jsem nevěděl, že je to pro mě něco tak důležitého. Ať už jsem mluvil o sobě, nebo poslouchal ostatní, vždycky jsem se cítil jako aktivní účastník toho, co se zrovna děje. Když se ti, kteří zrovna mluvili, třásli, brečeli nebo smáli, prožíval jsem to s nimi. Jak jejich příběhy, tak jejich emoce. Připadalo mi to neuvěřitelné vzhledem k tomu, že jsme se znali pár hodin. Prostředí na workshopu bylo zvláštně intimní a empatické, takže hodně z nás mluvilo o svých zraněních. Nebo o životních momentech, ve kterých jsme někoho zranili my. Nejlepší věc, co jsem se naučil Jsem rád, že jsem na workshop šel? Určitě. Změnilo to nějak zásadně můj život? Ano. Praktikuju radikální upřímnost každý den? Ne. Ale v mnoha chvílích, kdy bych dříve zapíral sám sebe, a zejména svoje tělo, dneska cítím, že už tolik neodmítám prožívat svoje emoce. Když cítím v těle něco nepříjemného, nepřebíjím to hned alkoholem nebo jinou drogou. Snažím se to procítit a přemýšlím, proč se tak cítím. A jestli to třeba není potřebná zpětná vazba na to, že jdu v životě špatným směrem. Například když mi například kolega řekl, že mu připadám nějaký smutný. Bylo to v době, kdy jsem řešil odchod z práce, pokus o obnovení zpřetrhaných rodinných vztahů, nebo to, že se nám s přítelkyní nedaří počít dítě. Prostě mnoho důvodů být smutný. A já jsem si uvědomil, jak jsem rád, že už to dokážu neskrývat a nepředstírat, že jsem v pohodě, když nejsem. Prožít svoje emoce považuju za nejlepší věc, kterou jsem se na workshopu naučil. Kdo chce život opravdu prožít Kdo by měl podle mě na radikální upřímnost jít? Člověk, který si připadá zaseknutý v životě a který má pocit, že je divákem svého vlastního života spíš než jeho tvůrcem. Taky ten, kdo je v dnešním světě tak odpojený od svého těla, že už si ani nepamatuje, kdy naposledy něco pořádně cítil a připadá si spíš jako robot, než jako cítící bytost z masa a kostí. Jednoduše každý, kdo chce život opravdu prožít. A v neposlední řadě všem lidem, který nechtějí všechny roky, které mají před sebou, jen tak zahodit nebo prochodit do práce a z práce, ale naplnit je tím, čemu se říká život.